Petra Klabouchová – Prameny Vltavy
Knížku jsem četla ještě před prázdninami. Recenzi jsem měla rozepsanou začátkem července. Nešla mi ale dopsat. Přemýšlela jsem totiž, jestli jsem z románu tak moc nadšená, nebo zklamaná. Nyní se mi snad podařilo urovnat si na Prameny Vltavy názor tak, abych vám ho mohla v recenzi přednést.
o autorce
Petra Klabouchová (*1980) je vystudovaná novinářka, která v současné době pendluje mezi USA, Českem a Itálií. Narodila se v Prachaticích, vyrůstala na Vimpersku. A právě Šumava a její okolí se odrazila i do jejího románu Prameny Vltavy z roku 2021. Jinak ale není Klabouchová nějakým literárním nováčkem. Napsala knížky pro děti (Upíří storky) i pro dospělé.
severská krimi po Česku
Vše začíná jednoho chladného mrazivého a zasněženého večera nedaleko Vimperku. Na zasněžené pláni je nalezeno tělo mladé studentky Terezie Velkové z vimperského gymnázia. Dívka je oblečena do pruhovaného vězeňského mundúru, takového, jaký nosili vězni v koncentračních táborech. Vypadala jako by spala a spadla z nebe. Nikde žádné stopy, nikde nic. Žádné stopy násilí. Otázek bylo několik. A pokládali si je nejen místní obyvatelé, ale také vyšetřovatelský starý bard, kapitán místní kriminálky. Pro něho je to šance, jak si vylepšit svou reputaci v profesní kariéře, v soukromí i v mediálním obrazu. S novináři, konkrétně s novinářkou Kobzovu, nemá dosud vyřízené účty. A jakou roli hraje v celém případě místní lékař Maryska?
Když budeme sledovat tuhle linii příběhu, může se nám zdát, že jde o inspiraci severskými a tolik oblíbenými detektivkami. Záhy ale nastupují další roviny a linie a děj se značně komplikuje nejen vyšetřovali, ale taky čtenářům.
ach ty drsné a nelítostné Sudety
Není to tak dávno, co jsem vám sdílela recenzi na knížku Prostě na mě zapomněli, ve které se líčil odsun Němců po druhé světové válce.
V Pramenech Vltavy se ale díky autorce podíváme ještě do doby válečné. Přiznávám hned, že jsem neměla (i když jsem Šumavu, i místa kolem Knížecích Plání, párkrát navštívila) ani tušení o existenci zajateckého a pracovního koncentračního tábora nedaleko obce Bučina, který se jmenoval – Prameny Vltavy.
A to je další dějová linka – pátrání po pokladu (který podzemní továrna přistavěná ke koncentračnímu táboru ukrývá), dávné křivdy, touha po pomstě a ztracení lidé. A taky odsuny Němců po válce, tajní agenti a převaděči typu Krále Šumavy.
A další příběhové nitky a témata, které celý román proplétají a spojují sem a tam, a které nutí čtenáře položit si několik otázek, jsou například: obsedantně-kompulzivní porucha, touha po pomstě, snaha o odpuštění, manipulace, předsudky a stigmatizace a jistě jsem ještě na nějaké zapomněla.
závěrem
Uf, co jsem výše popsala naznačuje to, že se jedná o první pohled velmi propracovaný a komplexní román. A ve své podstatě tomu tak i je. I když, někdy jsem si říkala, že je téměř nemožné, aby se všechny tyhle situace a okolnosti udály najednou, v jeden čas a na jednom místě. Nicméně, velký dík patří Klabouchové především za to, že seznámila veřejnost s koncentračním táborem Prameny Vltavy. Poklonu jí také musím vyseknout za velmi sofistikovaný a překvapivý závěr. Něco jsem sice tušila, ale nakonec jsem byla velmi překvapená. Pokud máte rádi trochu složitější kriminálky, pak je tako knížka právě pro vás.
Hodnocení: 8 z 10
