Miřenka Čechová – Baletky – Zápisky blondýny vesnický

Vždycky jsem si myslela, že baletky jsou křehké a jemné. Že jsou jak ze skla a kdyby se na ně zatlačilo, rozbily by se. To vše jsem si myslela až do okamžiku, kdy jsem si přečetla román Baletky.

BALETÍCÍ AUTORKA

Tak bych mohla titulovat Miřenku Čechovou (*1982), která ví o baletu první poslední. Roky se totiž baletu věnovala na profesionální úrovni, a tak zjistila, zač je toho loket (či baletní špička). Své zkušenosti se rozhodla sepsat a vydat i knižně. V roce 2020 tak světlo světa spatřily Baletky. Nejednalo se však o její debut, ten vyšel již o dva roky dříve a jmenoval se Miss AmeriKa. Miřenka Čechová, absolventka konzervatoře i DAMU a HAMU a American University ve Washingtonu DC, dnes vytváří originální osobité choreografie a projekty, které můžete vidět i v pražském Národním divadle.

DRIL, DŘINA, KREV, POT

Čechová začala s tancem v dětství, následovalo studium na pražské konzervatoři, kde už poznala, že balet není jen o krásných ladných pohybech, ale především o tvrdém drilu, dřině, odříkání a potu. A také o krvi – to když si nehty na nohou musíte prostě vytrhat, protože je stejně máte z věčného stání na špičkách mrtvé. Čechová také přibližuje život mladých začínajících baletek, který je naplněn i osaměním, protože mnohé z nich musejí (kvůli tréninkům či vzdálenosti) být od jedenácti dvanácti let na intru.

Po celou dobu nám odkrývá dva světy baletu. Jeden, který je viděn veřejností a vypadá nádherně elegantně a druhý, jenž je skryt ve zkušebnách a internátních pokojích.

Mimo to popisuje, co všechno musejí baletky podstupovat (a co také i dobrovolně podstupují), aby dosáhly vrcholu. Věděli jste třeba, že při představení baletky nesmějí dýchat pusou? Že si lámou nárty, aby je měly vytvarované do ukázkových oblouků? Že nejedí a hladoví, aby neztloustly před kontrolním měřením? A pokud ztloustly, že běhají po chodbách zamotané v igelitu?

Všechny jste Spící krasavice, v osm ráno nastoupený ve stejnodresech, stejnopunčochách, stejnopiškotech, stejnodrdolech, stejnoúsměvěch, stejnoosudech budoucích lůzrů, stejnozdeptanejch malejch dušiček, který se po zbytek života budete snažit vzkřísit k vědomí sebe sama jako rovnoprávný bytosti.
Miřenka Čechová, Baletky

PIRUETY TRPKOSTÍ A STRASTÍ

Autorka jistě ukázala i tu stinnou stránku baletu, kterou ovšem najdeme v každé oblasti vrcholového sportu. Byť se, podle slov Čechové, nejedná o 100% autobiografii, její vzpomínky a zážitky z knížky přímo čiší. Podle mě chtěla čtenářům trochu otevřít oči a naprosto reálně jim popsat, co všechno balet obnáší. Při tom všem ale Čechová ukazuje i svoji tvář – popisuje své divoké devadesátkové roky v Praze, odhaluje i velmi intimní téma, kterým je objevování sexuality u mladých dospívajících dívek. Veškeré momenty líčí bez patosu, emocí, velmi reálně až syrově.

Tahle zpověď mě překvapila naprostou upřímností (a i když jsem se pár let věnovala společenskému tanci na poloprofi úrovni a díky tomu už ty moje růžové brýle nebyly tak růžové).

Možná se po přečtení knížky na balet už, stejně jako já, nebudete dívat stejně. Možná se vám (já k tomu měla po určitých pasážích velmi blízko) dokonce i zoškliví. I tak si ale myslím, že kniha Baletky stojí za přečtení. Ale varování, nepouštějte si pak hned film Jak vytrhnout velrybě stoličku…