Milan Uhlíř – Sestry – Zápisky blondýny vesnický

Loňská novinka mě zaujala obalem i anotací. Samotná knížka mi připomínala film i jiné přečtené knihy. Rozhodně mě nenechala chladnou, a tak vám o ní přináším podrobnější recenzi.

o autorovi

Přiznávám, že jsem o Milanu Uhlířovi (*1967) zatím neslyšela. Na beletristickém poli je poměrně nováček. Dříve působil jako redaktor mj. v Lidových novinách. Zájem o vědu, výzkum a technologie ho dovedl k napsání sociologické knihy Jak jsme se stali lidmi (2007).

Svou první beletristickou knížku Sestry vydal v roce 2021 v nakladatelství Paseka.

kdo je tu hlavní postavou?

V centru dění stojí tyto čtyři postavy: Lila, Robert, Marie, Patrik. Ke každé postavě připočtěte ještě minimálně jednu další, o které se budete z jednotlivých vyprávění dozvídat a které budou hlavní postavy ovlivňovat.

Shrnutím, román nemá jen jedinou nejdůležitější postavu, ale hned tři (Patrik stojí přeci jen trochu mimo hlavní pozornost). Tento fakt může čtenářům způsobit lehkou dezorientaci v příběhu, ale pokud se na čtení podrobně zaměříte (stejně jako později já), problém vyřešíte.

teď k ději

Samotný děj nás zavádí do přímořského rekreačního střediska, konkrétně do hotelu. Zde se čirou náhodou potkává rozvedený osamocený Robert s atraktivní Lilou, její tajemnou sestrou Marií a Liliním přítelem Patrikem. Lila ráda vyhledává nebezpečné a dobrodružné aktivity (například se ráda potápí k vrakům lodí, leze po vysokých horách…), Patrika však tohle nechává netečným a po celou dobu příběhu u něho v podstatě neuvidíme žádné emoce či projevení názoru. Marie cestuje s nimi, je však nejraději sama, je vidět, že si dovolenou neužívá, v podstatě na ní trpí.

Rozehrává se velmi spletitý a tajuplný příběh. Dlouhou dobu jsem přemýšlela, jak ho popsat a přitom vám nevyzradit zápletku. Přiznávám, že sepsání bylo velmi náročné.

Lila a Marie jsou sice sestry, rozdílnější povahy byste snad však nenašli. V téhle rovině jsem po celou dobu čtení viděla paralelu s filmem Juraje Herze Morgiana (Iva Janžurová ve dvojroli sester Viktorie a Kláry). Nevím, zda to byl autorům záměr, nebo náhoda.

Příběh je vyprávěn Robertem. Současnost – dovolená u moře – se střídá s retrospektivním vzpomínám Roberta na vášnivý milenecký vztah se studentkou a na zkrachovalé manželství. K tomu se přidává vyprávění Lily na její úspěšnou novinářskou kariéru, kterou si ale zničila jednou nebezpečnou hrou na investigativní žurnalistku, coby milenka politika, tragickou smrtí a znepřátelením si sestry.

Odpočineme si a přízraky zmizejí.
Sestry

Do třetice je děj doplněn Mariiným vyprávění, jež celou dobu působí na své okolí a čtenáře tak trochu „mimo“. Marie je sama, rozvedená, bez dětí a podle Lily trpí těžkou duševní chorobou. Marie je přesvědčená, že Lila k sobě přitahuje neštěstí a že tahá lidi kolem sebe do záhuby. K tomuto názoru přispěly jistě nedobré vztahy mezi sestrami, které byly narušeny nevěrou, podrazem a psychiatrickou léčebnou.

Marie proto Roberta před Lilou varuje a Robert je na křižovatce. Na jednu stranu je přitahován energickou a přitažlivou Lilou, na druhou ho něco opravdu záhadného a magického táhne i k Marii. Něco, co se snaží vysvětlit si racionálně, ale vůbec se mu to nedaří.

takže…

Takže asi takhle. Román stojí za přečtení, ale! Na můj vkus byl až příliš překombinovaný a závěr uspěchaný, nereálný. Musím však vyzdvihnout, že Uhlíř do příběhu zapracoval množství originálních zápletek a motivů. Škoda, že jim nedal v knize větší prostor. Například příběh Lily coby pátrající novinářky jdoucí po sólokapru by klidně vydal na samostatný román.

Další, co musím pochválit, je vykreslení postav. I když, Roberta bych propleskla hned po prvních stránkách – znuděný, sobecký a navíc srab.

Ačkoliv bylo v ději postav, příběhů, motivů a vjemů přehršle, na konci musí čtenář chtě nechtě konstatovat, že se v podstatě nic nestalo a nevyřešilo. A to mně připadá jako opravdu málo.