Michal Vaněček – Mlýn – Zápisky blondýny vesnický

Nechápu, jak je možné, že jsem na tuhle knížku přišla až letos. Dlouho jsem něco tak silného nečetla. Metaforicky i doslova. Přečetla jsem ji na jeden zátah, za jeden den. Tak moc mě příběh dostal. Nechci vám ho prozradit celý, ale alespoň nahlédnout vás do něj nechám v dnešní recenzi.

(NE)ZNÁMÝ AUTOR

Přiznám se, že jméno spisovatele Michala Vaněčka (*1964) mi bylo neznámé. A to i přes to, že se jedná o spisovatelského matadora, který má na svém kontě přes třicet knih, především pro děti. Já se ale dnes zaměřím na jeho beletristickou tvorbu – román Mlýn (2018) s podtitulem: Fascinující příběh podle skutečné události.

POMALÝ ROZJEZD

Jedná se o historický román, a to je vždycky tak trochu vabank. Buď se autor jen opře o historické události a data, na kterých pak vystaví příběh, nebo (v to horším případě) se z románu stane kronika spojená s učebnicí dějepisu.

Mlýn je naštěstí tím prvním případem. Autor nás přivádí do rodiny mlynáře Hadrbolce. Píše se rok 1902 a mlynářovi se narodí nejstarší syn František, později se k němu přibydou další syn Karel a dcery Hana a Boženka.

Vaněček postupně mapuje osudy rodiny, které silně ovlivňují dějinné a historické zvraty (první světová válka, vznik Československa). Když hlava rodiny umírá, musejí mu dát jeho synové slib, že za jakýkoliv okolností zůstane mlýn v rodině a že nepřestane mlít.

Těchto několik stránek se mi četlo ztuha. Děj sice ubíhal, ale byl bez akce, spíše kniha chvílemi připomínala literaturu faktu, než román. Vytrvala jsem a vyplatilo se.

A PAK…. PECKA!

Pak totiž následovala naprostá paráda! Děj začínal mít spád, nechybělo napětí, dialogy byly jak živé.

Nejprve museli bratři čelit německé nacistické okupaci, totálnímu nasazení, pomáhali uprchnout židovské rodině. Když si mysleli, že po válce už bude dobře, ujali se moci komunisté. Bratři museli odolávat nátlaku kolektivizace, dokonce se stali i politickými vězni.

Kdo by čekal po listopadu 89 happyend, spletl se. Devadesátá léta totiž byla svým způsobem šílenější ještě víc.

Kromě bratrů se v románu setkáme i s řadou rozdílných postav. Důležitou roli má zde zdravotní sestra Marcela, která od dětství navštěvuje bratry, pomáhá jim, ve stáří o ně pečuje. Sama řeší osobní problémy, které se nakonec hodně promíchají s osudem obou bratrů.

NA SEZNAM POVINNÉ LITERATURY!

Jak jsem již v úvodu zmínila, přečetla jsem Mlýn za jediný den, a to i přes to, že má kniha přes čtyři sta stran. Jednoznačně bych ji zařadila na seznam povinné literatury. Nejen pro středoškoláky, ale pro všechny. Musím říct, že po přečtení románu, který vyznívá opravdu autenticky a reálně, nedokážu říct, které historické období se k bratrům a jejich mlýnu zachovalo zrůdněji. A z toho mi bylo dlouho smutno.

Tak hurá do knihkupectví a do knihoven pro Mlýn!