Markéta Lukášková – Losos v kaluži – Zápisky blondýny vesnický

Spisovatelka Markéta Lukášková je na českém spisovatelském poli už ostřílenou hráčkou. Já se ale tentokrát zaměřím na její debut z roku 2017 Losos v kaluži.

O AUTORCE

Markéta Lukášková (*1988) debutovala Lososem v kaluži v roce 2017. Předtím působila jako redaktorka v několika časopisech, mj. v časopise Týden. Po úspěšném Lososu následovaly knížky Panda v nesnázích, InTyMně a Vlaštovka v bublině z loňského roku.

VNUČKA A BABIČKA

Než jsem se ke knížce dostala, četla jsem různé recenze s rozdílnými názory. Jedni ji považovali za prima oddechovou literaturu s cynickou hlavní hrdinkou, jiní v ní našli hlubší smysl, totiž téma smrti blízkého člověka.

Teď již tedy k samotné knížce. Hlavní postavou je Bára. Holka, která není prototypem krásek s dokonalým životem, jenž by mohla propagovat na Instagramu a dalších sociálních sítích. Bára přemýšlí, jak se rozejít s Václavem a vše komentuje svými cynickými a sarkastickými poznámkami.

Bára má jen babičku Miladu. Otce si z dětství nepamatuje, protože ji a matku opustil krátce poté, co se Barbora narodila. Matka Jana se pod tlakem vrhla na pití a nechala malou Bárku (tak jí říká babička) Miladě na starosti. Jednoho dne objeví lékaři Miladě nádor – neléčitelný. A tak v podstatě obě dvě čekají na to, kdy přijde ten poslední den.
Když přijde a babička zemře, obrátí se Báře život na ruby. Pochopitelně. Najednou, jako by procitla. Václav je jen sebestředný a naprosto neempatický chlap a musí s ním skončit. Co bude dělat s bytem po babičce? Bára se rozhodne, že na Vánoce odjede sama na druhý konec světa k moři. Aby si utřídila myšlenky, aby se nepatlala ve vánočním splínu a aby načerpala novou energii.

JAK JE V NEBI

To je v podstatě jedna rovina příběhu. Ta druhá je vyprávěná z pohledu babičky Milady. Milada komentuje smíření s nemocí, i své obavy o to, co bude s Bárkou po její smrti. Neustále si také klade otázku, kde udělala ve výchově nezdárné dcery Jany chybu. Když zemře, je po všem. Myslíte, že tady Miladina linka konči? Kdepak, právě začíná její pokračování. V nebi. Ano správně, v knize se autorka dotýká posmrtného života. Je opravdu nebe? Jak to tam funguje? Miladiným průvodcem v nebi je Gabriel. Milada se zde také setkává se svým dříve již zesnulým manželem Jiřím. Měli by spolu zase všechno sdílet, jako manželé, ale přeci jen doba, kterou byli od sebe, je dlouhá, a navázat ztracené nitky bude obtížné. Jiří Miladě vysvětlí, že za Bárkou zpátky nemůže, že s ní nemůže ani mluvit, ale může jí dávat znamení a je jen na Báře, zda je vyslechne. Pro Miladu je to těžké, cítí za Báru a její činy odpovědnost i v nebi.
Nyní se přesuneme opět k Báře. Po návratu z dovolené se dá opět dohromady s Václavem, ač někde v hloubi duše ví, že to není úplně správné (že už by fungovala babiččina znamení?). Vztah ale po pár týdnech ztroskotá a Bára si začíná uvědomovat, že (přes signály, které ji babička z nebe posílá) i když ztratíme blízkého člověka, život nekončí a můžeme s ním být v podstatě stále.

TAK TROCHU YA LITERATURA

To je ve stručnosti děj knížky. Příběh je psán v ich formě, střídají se zde pravidelně kapitoly vyprávěné Barborou a Miladou. Osobně se mi nejvíce líbily pasáže z pohledu Milady v nebi. Nikdy jsem moc nepřemýšlela o tom, jestli jdou lidé po smrti do nebe, jestli tam jsou andělé, či malé děti,…
V této knížce nám Lukášková nabízí zajímavý pohled na posmrtný život a zároveň nám dokáže odpovědět na otázky, které by nás mohly napadnout.
Pro mě byl ale největší problém jinde. Kapitoly, které vypráví babička Milada, jsou psány spisovnou češtinou (s občasnými hovorovými prvky). Ovšem, Bářiny kapitoly jsou psány hovorovou až obecnou češtinou, a to mi opravdu vadí. Ne, že bych já stále mluvila spisovně, ale v knížkách mi to prostě vadí. I když vím, že současné generace takto mluví a příběhu to jistě dodává na autentičnosti.

Popravdě, nedokáži přesně říci, jaké věkové skupině bych Lososa doporučila. A jak jsem se přesvědčila, nevědí to ani sami knihkupci: jednou jsem našla knížku mezi literaturou pro mládež, jednou v literatuře pro ženy, jednou v české beletrii…

Losos v kaluži je nicméně velmi hezká a čtivá knížka, která čtenářům nabídne i zamyšlení. Za nespisovnou češtinu ovšem musím dát nižší hodnocení, bod navíc za krásnou obálku od ilustrátorky Lady Brůnové. A až se život vrátí zase do normálu, můžete Lososa navštívit v rámci projektu LiStOVáNí.