Lucie Konečná – Vířivka

Vířivka. Takhle útlý, a přitom tak silný příběh jsem dlouho nečetla. Knížku jsem přečetla během jedné noci. Jinak to nešlo.

---

o autorce

Spisovatelku Lucii Konečnou (*1969) můžeme znát i jako scénáristku a televizní autorku. Na svém kontě má mj. seriály Svatby v Benátkách či Ordinaci v růžové zahradě. Ač bych nijak nechtěla snižovat kvalitu a úroveň seriálové tvorby, Konečná mi se svým debutem Vířivka (2019) udělala daleko větší radost.

vířivka rozvíří těžká témata

Vířivka nás na sto šestatřiceti stránkách zavede do života asi padesátileté Heleny. Vrací se z výkonu trestu, po dvanácti letech a s pomocí své kurátorky sežene místo jako síla ve skladu na poště.  Chce začít od znova, s čistým štítem, bez zbytečného vysvětlování a objasňování.

Je jí ale jasné, že minulosti se stejně utéct nedá, a to zejména v okamžiku, kdy se do jejího čela postaví manžel…

Helena navazuje nové sociální vazby nejen s kolegyní Andulou, která ji v jistém smyslu nahrazuje dceru, se kterou nemá žádný kontakt, sbližuje se ale také s mužem Michalem.

kostlivec ve skříni & nový život

Jak jsem zmínila hned v úvodu, Vířivka mě k sobě stáhla. Naprosto a totálně. Už dlouho se mi nestalo, že bych byla příběhem takto pohlcená. 
Příběh nás totiž nezavádí jen do života ženy, která se snaží po letech strávených ve vězení snaží získat znovu svou svobodu, svůj život, novou lásku a snad i svou bývalou rodinu, ukazuje nám také ale rodinná dramata, která mohou být několik let dokonale skrytá a okolí se po nich dozví až v okamžiku, kdy se stane vyhrocená a tragická událost.

Konečná ve Vířivce odkrývá naučené stereotypy, neschopnost odpoutat se od svého starého já, ale také daleko závažnější problém, kterým je domácí násilí – psychické i fyzické. Autorka zde také uvádí další otázky, podtémata a absolutně scestné fráze, které s domácím násilím úzce souvisejí, jako například: To přeci není možné, vždyť měla dokonalou rodinu a manžela/ku. On by toho nebyl schopen. Jak to vůbec může tvrdit a stěžovat si?, nebo naopak ze strany oběti: Můžu za to já, že je na mě zlý/á? Jsem neschopná/ý, nic nezvládnu.

Ve Vířivce se objevují i dvě postavy, díky kterým se dostaneme i do prostředí profesí, které mají s lidmi ve výkonech trestu co do činění – klinická psycholožka a kurátorka pro dospělé. Obě přinášejí do celého příběhu důležité střípky, který si pak vy, jakožto čtenář, můžete přidat k dotvoření celého obrazu o Heleně a jejím případu.

závěrem

Ačkoliv se jedná o autorčinu knižní prvotinu, moc se mi její styl vyprávění a sestavení příběhu líbil. Měl návaznost, nepostrádal reálnost, žádný patos a ani přehnaný růžový happyend. 
Celou dobu mi vrtalo hlavou, kde vlastně nastane ten skutečný zvrat, v čem je, lidově řečeno, zakopaný pes. Přiznám se, takovou zápletku jsem opravdu nečekala. O hlavní hrdinku Helenu jsem se skutečně bála. A to už se mi u čtení knížky dlouho nestalo!

Jeden čtenář označil Vířivku dokonce za mrazivý český thriller. A já si s ním troufám souhlasit.

Hodnocení: 10 z 10