Lucie Hlavinková – Kdo šije u Podolské? – Zápisky blondýny vesnický

Dnes je to padesát let od úmrtí Hany Podolské. Dámy, která naučila dámy za první republiky mít styl. Taková česká Coco Chanel. A právě její život inspiroval i jednu brněnskou spisovatelku.

o autorce

Lucii Hlavinkovou (*1974) jsem do přečtení knížky neznala. Znát ji budou jistě ti, kteří se zamilovali (já se začínám zamilovávat) do série knih pro dívky Sesterstvo. Jak se dále můžeme dozvědět z jejich webových stránek, je celoživotní brňačka. Tam také vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity obor historie – religionistika. Kromě psaní knížek pro děti se věnuje také dospělácké beletrii. V roce 2019 vydala dva romány – Apatykář a Kdo šije u Podolské?

Hana Podolská,

vlastním jménem Johanna Vošahlíková, se narodila v roce 1880 a dá se považovat za první českou módní návrhářku. Její styl a salon proslul ve 20. a 30. letech minulého století a stal se synonymem pro kvalitu a luxus. Podolská tehdy oblékala snad celou českou ženskou smetánku. Jejích služeb využívaly herečky, včetně Adiny Mandlové nebo Lídy Baarové, i první dáma Hana Benešová. Paradoxně si u ní nechávala šít i její nástupkyně – Marta Gottwaldová…

zpátky k ději

Možná mě název knihy lehce zmátl, neboť jsem si myslela, že nás příběh zanese do oněch zlatých let prvorepublikových. Opak je však pravdou. Hlavinková nám v románu líčí neveselou dobu poválečnou a příchod rudých komunistických 50. let.

Módní salon a Hana Podolská jsou spíše kulisami pro zbylý děj, ve kterém se střetávají postavy reálné (včetně Podolské) a smyšlené. Tato mozaika tvoří barevný vzorec, podle nějž příběh hezky jede a má spád. A tak v jednom okamžiku můžete sledovat švadlenu Květu, která téměř duchem nepřítomně odtrhává zuby niť od látky, a paní Podolskou, jež jen kroutí hlavou nad tím, že tyto nešvary své švadleny rozhodně dříve neučila.

snaha o návrat

Celkově bych vyzdvihla způsob, jakým autorka prezentuje poválečnou situaci soukromníků. Z knihy jsem úplně cítila, jak Podolská ze všech sil touží udržet jméno salonu, jeho kvality i zákazníky. Jak se chce vrátit do doby předválečné. Postupně však ztrácí naději a dochází k rezignaci.

„Ale pravá dáma zůstane dámou i v kombiné. Nepravá dáma bude připomínat domovnici i v norkovém kožichu.“
Kdo šije u Podolské?

Kupředu levá, zpátky ni krok!

Když jsem tak pročítala ohlasy na román Kdo šije u Podolské? všimla jsem si, že mnohým čtenářům vadily vsuvky v podobě socialistických agitačních básniček. Mně to naopak přišlo geniální! Dokonale ilustrují a absurdní dobu 50. let a celé společnosti.

zdařilý výlet do módního světa

Pokud se rádi necháváte unášet na vlnách módy a zajímá vás i pohled do historie, bude pro vás román Kdo šije u Podolské? příjemným čtivem. Jen pozor, i když se jedná o příběh vystavený na reálných základech, nesmíme zapomínat, že nejde o literaturu faktu.