O všem

Ležáky

Ležáky jsou moje srdeční záležitost. A tak jsem se rozhodla, že vás dnes, v den, kdy si připomínáme 80 let od jejich zániku, zavedu právě sem.


Přesně před osmdesáti lety, 24. 6. 1942, byla tato osada na Chrudimsku vyhlazena německými nacisty. Byla to odplata za to, že se několik jejich obyvatel zapojilo do odbojové protinacistické činnosti.

Konkrétně do odbojové skupiny Čenda. Tato skupina mimo jiné pomáhala parašutistovi Jiřímu Potůčkovi z paravýsadku Silver A. Potůček našel v ležáckém mlýně (bylo to jediné tamější obydlí s elektřinou) úkryt i se svou radiostanicí vysílačkou Libuše. S ní vysílal depeše exilové vládě do Londýna. Později byla vysílačka přesunuta do strojovny nedalekého lomu Hluboká.

Kolik ležáckých občanů bylo do odbojové činnosti zapojeno, se jistě neví. Minimálně to byli ale obyvatelé Švandova mlýna (mlynář Švanda s manželkou a jeho švagr Šťulík) a správce lomu Hluboká Jindřich Vaško, nájemce lomu a jeho bratr František Vaško a strojník Hluboké Karel Svoboda, se na odboji aktivně podíleli. Stejně tak jako vrchní strážmistr Karel Kněz z nedalekého Vrbatova Kostelce.

Jak se přišlo na odbojovou činnost je dodnes nejasné. Spekuluje se o udání jednoho občana z nedaleké vesnice, či o zaměření vysílačky Libuše nacisty.

Smyčka se ale začala stahovat po udání parašutistů v kryptě kostela Sv. Cyrila a Metoděje v Praze Karlem Čurdou.

Ležáky byla neveliká osada o osmi staveních s 53 obyvateli včetně dětí. Jednalo se o chudou vísku, většina mužů byla zaměstnána v kamenolomu Hluboká, ženy pracovaly na poli.

24. 6. 1942 byla osada obklíčena a všichni lidé, kteří měli trvalé bydliště v Ležácích, byli odvezeni do Pardubic do zámečku, kde sídlilo gestapo. Sem byli odvezeno i všech 13 dětí. Zde byly děti odděleny od matek a převezeny do Prahy. Téhož dne, ve večerních hodinách, bylo 33 obyvatel Ležáků – mužů i žen – zastřeleno na pardubickém popravišti. Zbylí obyvatelé byli zastřeleni následující dny, či byli umučeni v koncentračních táborech. 

Z Ležáckých dětí se zachránily jen dvě sestry Šťulíkovy. Ty jako jediné byly určeny k poněmčení a poslány do Německa na převýchovu. Po válce byly vráceny zpět do Čech.

Všechny ostatní děti byly, stejně jako lidické děti, zavražděny v plynových autokarech v polském Chelmnu.

Obec nebyla nikdy, na rozdíl od Lidic, obnovena. Nebyla pro koho.

Pietní území je od roku 1995 prohlášeno Národní kulturní památkou a správou patří pod Památník Lidice. Hned v červnu 1945 zde proběhlo první vzpomínkové setkání.

V údolí, kde stávaly Ležáky najdeme dnes tzv. hrobodomy – žulové pomníky, které stojí na půdorysech původních domů. Mezi nimi protéká klidný potok Ležák.

Areál je celoročně volně přístupný a jelikož se jedná o velké prostory, je vhodný i pro rodiny s dětmi. I pejskaři se zde mohou v klidu a bez starostí procházet.

Součástí Památníku Ležáky je také muzeum. Aktuální otevírací dobu najdete na webových stránkách.

V rámci prohlídky uvidíte také cca čtvrt hodinový dokument.

V těsné blízkosti muzea se nachází také Minigalerie, která má vždy nějak tematicky zaměřenou výstavu.

Pokud vás přepadne hlad, můžete zůstat v klidu. Vedle Minigalerie naleznete restauraci s WC, kde se můžete občerstvit.

Parkovat je možné zdarma přímo před muzeem a celý areál je kompletně bezbariérový.

Ležáky zůstaly trochu ve stínu Lidic. Ale rozhodně si vaši návštěvu zaslouží.

Více informací naleznete na oficiální webových stránkách Památníku Ležáky. 

Každoročně se na pietním území koná vzpomínkový pietní akt, ten letošní se uskutečnil 19. června.

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.