Lenka Chalupová – Kyselé třešně – Zápisky blondýny vesnický

Vždycky, když sahám po nějakém románu se skutečným historickým motivem, vytane mi v mysli vykřičník. Mnohdy to totiž dopadne více než katastroficky.

o autorce

O Lence Chalupové (*1973) jsem, přiznávám, slyšela prvně. Proto mě překvapilo, že má na svém kontě jedenáct knih. Zatím poslední Páté jablko vydala v roce 2022. Knížku Kyselé třešně, o níž bude dnešní recenze, napsala o dva roky dříve.

válka & lovestory

Děj knihy nás zavání na Přerovsko, do vesniček Lověšice a Moštěnice. A také na návrší Švédské šance. Tam se v roce 1944 setkáváme s učitelem Petrem Skálou a jeho dětmi. Petr trpní od dětství handicapem, proto tíhne spíše k dětem a ty ho zbožňují. Oblíbí si ho i jistá osmiletá Helenka a Petr si musí přiznat, že díky Helence objevil a zahleděl se do její matky vdovy Loty Kiliánové.

Problémů, které na dvojici čekají, je několik. Lota je o mnoho let starší (Petrovi je asi pětadvacet, Lotě skoro jednou tolik), Helenka je navíc nemanželské dítě. Jejich vztahu nepřeje ani Petrův opilý bratranec hrobník Gustav, přezdívaný Havran, který má v sobě jen zlost a zlobu a kde může, tam ublíží. A aby toho nebylo málo, ještě pořád kolem zuří válka a i zdánlivě blížící se konec nemusí definitivní klid znamenat. I přes to všechno nakonec láska Petra a Loty zvítězí a zdá se, že společnému štěstí nic bránit nebude.

Okolo ústřední dvojice se přimotávají další postavy a jejich osudy, které byly poznamenané válkou; koncentračními tábory, mučením, kolaborací, nebo smrtí a nemocemi.

Ale co, nic je nehonilo, staré vzpomínky jim neutečou a spisovatelka, která Helenu požádala o povídání, na ně beztak musí počkat. Stejně si dnes všechno neřeknou, začnou jen obrysy, načrtne jí tu dobu… a pak budou mít celé léto, aby povídání malé Helenky Kiliánové dostaly do jedné knihy – už prý pro ni má i název Kyselé třešně… a to může ona potvrdit, od konce války na Švédských šancích rostly vždycky už jen kyselé třešně, nad kterými se lidem křivily obličeje.
Kyselé třešně

historická událost

Střih. Byť se válečné útrapy nevyhnuly ani protagonistům románu, největší tragédie si, paradoxně, nevzala přímo jejich životy. Slyšeli jste o tzv. Masakru na Švédských šancích? Došlo k němu v noci z 18. na 19. června 1945. Na návrší Švédské šance bylo popraveno, bez soudů a zcela protizákonně, téměř 250 obyvatel; především karpatští Němci, Maďaři a Slováci. Většinu z nich tvořily ženy a děti. Jednalo se o zvůli a bestialitu dvou důstojníků OBZ (= Obranné zpravodajství, vojenská zpravodajská služba).

Autorka tuto tragédii zasadila do příběhu románu. Čtenář zpočátku ani netuší, jak moc zasáhne do osudů hlavních postav. Tento moment je velmi překvapující a silný. Celý děj se v podstatě uzavírá opět na Švédských šancích, tam, kde se začínal.

pár stránek

Takto velké a silné téma by si zasloužilo celou knihu, blesklo mi hlavou po dočtení Kyselých třešní. Chalupová ale spíše vsadila na vyprávění a popis událostí a okolností, které tragédii dokreslovaly. O samotném tzv. Přerovském masakru se tedy z románu příliš informací nedozvíte. Předpokládám ale, že takové schéma románu a příběhu byl autorčin záměr. V podstatě, tam, kde začíná Masakr na Švédských šancích, končí dějové linie našich hrdinů.

S koncem knihy jsem beztak měla problém – přišel mi velmi velmi uspěchaný, zestručněný. Na to, jak se Chalupová, někdy až zdlouhavě, rozepisovala v průběhu knihy o méně podstatných situacích a scénách, vzala konec opravdu zbytečně rychle.

závěrem

Na závěr musím říct, že je dobře, že takové beletrie vznikají. Dokážu si představit, že pokud bych byla místní a znala jednotlivé místní názvy a scenérie, působila by na mě knížka samozřejmě o hodně silněji. I tak to byl vcelku zdařilý literární počin, který lehký stylistický a lexikální nedostatek vyvažuje právě připomínkou historické události.