Knihotipy

Kamila Hladká – Hornické vdovy

V loňském roce zaznamenal velký úspěch román Šikmý kostel, který zavádí čtenáře do prostředí černého hornického Ostravska. V roce 2019 upoutala pozornost knížka s podobnou tematikou – Hornické vdovy. A právě o nic bude dnešní recenze.

O KOM, O ČEM

Název knížky je výmluvný. Prvotina editorky Kamily Hladké (*1981) je sondou do minulosti žen, kterým těžba černého zlata zasáhla fatálně do života. Vzala jim muže, manžely. Osudové okamžiky, které jim nadobro zůstaly v paměti, převyprávěly do knihy. Kniha je doplněna o zajímavou předmluvu historika Martina Jemelky, který se tématu hornictví věnuje.

Hornické vdovy jsou knihou doplněny i o cenou fotografickou přílohu (najdeme zde svatební fotky „vdov“, také ale rodinné snímky i dobové novinové fotografie).

TROCHU HISTORIE

Včera (7. 7.) to bylo přesně 60 let od největší důlní tragédie na území Československa. V dole Dukla u Havířova vypukl požár. Následkem něho zahynulo 108 horníků. Česká televize uvedla v roce 2018 dvoudílný televizní film Dukla 61. Proto je také logické, že i Hladká pro svou publikaci vybrala rovnou dva příběhy vdov, které v Dukle přišly o manžely.

SVĚDECTVÍ S EMOCEMI I BEZ NICH

Celkem Hladká oslovila osm žen napříč generací, aby se svěřily se svými vzpomínkami na své muže, o které v rychlosti blesku přišly. A tak tu najdeme výpověď vdovy, jež přišla o manžela v dole Dukla v roce 1961 a vedle ní příběh vdovy, která muže pochovala po důlním neštěstí v roce 2013, zpovědi žen ve věku od 80 do 40 let.

Ačkoliv se nedá čekat, vzhledem k tématu, že bude vzpomínání růžové, překvapilo mě, jak o svých mužích ženy (tedy některé) vyprávěly. Bez patosu, bez iluzí.

V příbězích se nám totiž poodkrývají i partnerské vztahy mezi manžely. Dozvídáme se, jak spolu začali randit, jak se k jejich vztahům stavěli rodiče, zda měli děti…

Snad v každém druhém příběhu ale narazíte na problémy, které stály za rozpady těchto manželství. Hlavními důvody byly sklony k alkoholismu, které v některých případech dokonce přešly i v násilnické povahy manželů. A právě v těchto příbězích jsem u vypravěček postrádala (možná pochopitelně) nějaké emoce k následné smrti. Jako by vypravěčka vyprávěla jen něco, co si přečetla někde v novinách, jako by se jí to vůbec netýkalo.

Emoce byly naopak velmi patrné (a je to opět pochopitelné) u žen, které prožívaly s manžely klidný a idylický vztah. U těchto vypravování bylo jedno, zda se tragédie stala před deseti lety nebo před šedesáti, rána se ještě nezahojila.

VYPRÁVĚNÍ BEZ UPRAVENÍ

Autorka Hladká s ženami nevedla řízený rozhovor. Prostě je nechala vyprávět. Nezasahovala. Nevím, zda to nebylo trochu na škodu. Rozhodně to ale knize přidává na autentičnosti. Mně ovšem dělalo občas trochu problém orientovat se v textu. Vdovy vyprávěly o osudné dni a najednou odskočily do doby seznámení, či do současnosti.

TVRDÉ ŽENY, KTERÉ NETOUŽÍ PO LÍTOSTI

Přesně tak se mi hrdinky knihy Hornické vdovy zdály. Za svůj život zažily nejednu ránu, se kterou se musely vypořádat a zdá se, že nestojí o žádnou lítost. Berou to prostě jako věc, která se stala a zpět se vzít nedá. Prostě, život jde dál (jak tam několikrát bylo zmíněno).

Hornické vdovy jsou rozhodně zajímavým svědectvím, které patří do naší současné historie. Na takovou to knížku ovšem musíte mít náladu.

Hodnocení: 8 z 10

Webové odkazy

Více informací o knize

Rozhovor s autorkou

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.