Jiří Padevět – Ostny a oprátky – Zápisky blondýny vesnický

Knížek, které se dotýkají historických osobností a událostí naleznete na knižním trhu mnoho. Většinou se jedná buď o literaturu fakt, nebo beletrii. Ostny a oprátky, které vám v recenzi dnes představím, stojí přesně na pomezí těchto dvou žánrů.

NA ÚVOD

Jiřího Padevěta (*1966) – badatele, publicistu a autora historických průvodců – jsem objevila zhruba před dvěma lety, když jsem se zájmem sledovala na Televizi Stream jeho pořad Krvavá léta. Padevět v jednotlivých epizodách popisuje historické (a bohužel dosti smutné a krvavé) milníky českých dějin od roku 1938 do roku 1953.

Padevět se ve své knize Ostny a oprátky věnuje celému 20. století. Nakladatelství Host vydalo publikaci v roce 2018.

Autor ale není na české knižní scéně žádným nováčkem. Na svém kontě má mnoho historických průvodců – za jednoho z nich (Průvodce protektorátní Prahou, 2013) získal dokonce ocenění Magnesia Litera – Kniha roku.

POVÍDKY, SLOUPKY, KOMENTÁŘE?

V podstatě ani jedno. Jedná se o mikropříběhy o rozsahu necelé jedné strany.

Jedná se o příběhy skutečných lidí, které se ale třeba vůbec nestaly, anebo naopak staly. Které mají zdánlivě až banální význam, a přesto mohli ovlivnit nejen československé dějiny.

Jako například; mohl namalovaný černý knírek krémem na boty na školních záchodcích malému Adolfovi předznamenat jeho budoucí image? Jaké sny se zdály Emilu Háchovi? Co všechno se odehrálo na letní svatbě na Ležákách dva roky před tragédií? Proč si pomocník kata, Robert Týfa, začal bral do práce náhradní košile? Co poznamenalo dětství Jana Palacha? Jak se připravovala Jiřina Švorcová na svůj projev k Antichartě? A o čem přemýšlela Lída Baarová v Salzburgu?

Příběhy jsou doplněny krátkými dobovými novinovými sloupky, které slouží jako ilustrace celých dějin.

NĚCO NA ZÁVĚR

Jiří Padevět velmi originálním způsobem dokázal zpracovat historické události. Díky svému strohému stylu psaní a délce příběhů může knížka oslovit i ne příliš náročné a náruživé čtenáře. Tím se dějepisná gramotnost (i když ne úplně faktografická) může dostat k širokému čtenářskému publiku. Já osobně měla knížku přečtenou za jedno odpoledne. Přemýšlet o ní budu ovšem ještě dlouho.