Jiří Holub – Prostě na mě zapomněli – Zápisky blondýny vesnický

Tahle malá útlá knížka na mě z mé knihovny koukala už druhým rokem. Stále jsem na ni nějak neměla náladu. Možná jsem ji podvědomě odsouvala, protože na tomhle téma prostě není nic pěkného.

o autorovi

Jiří Holub (*1975) se na českém literárním poli objevil v roce 2009 se svým debutem Kolik váží Matydla? určeným pro děti a mládež. Od té doby vydal dalších 13 knih pro děti i dospělé. Zatím posledním dílem pro dospělé je novela z roku 2015 Prostě na mě zapomněli, o které bude dnešní recenze.

poválečná doba pohledem dítěte

Vypravěčkou příběhu je malá Klára, která se odstěhovala s rodiči do prázdného vybydleného pohraničí. V osadě Svatý Wolfgang nebydlí zatím nikdo. Všichni Němci byli po válce vysídleni, a tak je potřeba přivézt sem nové české rodiny. Klářin otec dostal v nedalekém městečku Jasná práci ředitele v kaolínce, ona tráví čas s matkou a malým bratrem Jakubem doma, kde na ně ale stále dopadá nehostinnost prostředí. Spojení se světem mají především díky kočímu Červinkovi a také paní hraběnce Eusébii ze zámečku ve městě.

strach a lidská odvaha

Ve Wolgangu zůstaly po Němcích prázdné domy a taky strach, aby se nějací zbloudilí nacisté ještě v lesích neobjevili. To vše Kláře nahrává na fantazijní představy. Jednoho dne se zdá, že jí večer u plotu pozoruje jakýsi Stín. Ze stínu se nakonec vyklube Němka Helga, která jako jediná unikla vysídlení a skrývá se před Čechy v rozpadlém domě. Nevěří jim a bojí se. Klára v ní objeví přítelkyni a nechává si vyprávět Helžin příběh. Najednou se ukáže, že na obzoru je ale i druhý Stín. Spolu se zvěstmi o v lese bloudícím nacistickém vojákovi přepadne Helgu, Kláru i její rodiče strach. Ten ještě umocňuje Červinka, který vede podivné řeči o vyřizování účtů.

Klára Helgu schovává u nich v domě. V jedné velmi dramatické situaci zachrání Helga Klářiny matce život…

odsun a vyřizování účtů

Celá knížka odkazuje na skutečné události, které probíhaly v pohraničí po skončení druhé světové války. Nejen odsun německý obyvatel, ale také samozvané soudy, lynče a vraždění sudetských civilistů Čechy.

Při čtení postupně rozkrýváme tajemství kočího Červinky, i to, proč na Helgu prostě zapomněli.

Dále zde Holub odkrývá počátky znárodňování po roce 1948 a vypořádání se s válečnými traumaty.

závěrem

Rozhodně se nejedná o oddechovou literaturu. Sama jsem byla překvapena, jak se na pouhých zhruba sto třiceti stránkách podařilo autorovi rozehrát dobrý příběh. I proto jsem zřejmě knížku přečetla během jednoho večera. A ani mi extra nevadil fakt, že jazyk byl spíše jednodušší, popisný, bez květnatých souvětí.

Pokud vás téma odsunu a poválečných zločinů zajímá, pak by vás novela Prostě na mě zapomněli neměla minout.

Stejně jako film Krajina ve stínu nebo knížka Vyhnání Gerty Schnirch.