Knihotipy

Jiří Hájíček – Selský baroko

Moje první setkání s Hájíčkem. Celou moji dosavadní čtenářskou éru mě nějak míjel. Letos jsem se k jeho tvorbě konečně dostala. A teď vám představím Selský baroko.

O autorovi

Jiří Hájíček (*1967) je uznávaným matadorem, který má na české knižní scéně svou jistou a pevnou pozici. O tom svědčí i více než desítka vydaných knih a dvě ocenění Magnesia Litera (Selský baroko, Rybí krev). Zatím jeho poslední vydanou knížkou je Plachetnice na vinětách z roku 2020.

Selský baroko

Román Selský baroko vyšel v roce 2005. Autor nás zavádí do svých rodných jižních Čech. A právě tam se především uplatnil umělecký stavební sloh selské baroko, které do lidové architektury přišlo v 19. století. Typickou ukázkou tohoto slohu je vesnička Holašovice, jež byla v roce 1998 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Hlavní postavou a zároveň vypravěčem je genealog Pavel Straňanský. Pracuje v Třeboni v archivu a na zadání sestavuje rodokmeny. Jeden z nich ho dostane i do jihočeské vesničky Tomašice. Tam se setkává s řadou pamětníků, kteří mu pomáhají k dotvoření obrazu o dané rodině. Zároveň se setkává se jménem jakési Rozálie Zandlové, která i po mnoha letech v obyvatelích vzbuzuje negativní emoce.

Vesnické tajemství

Pavel pátrá nejen po pamětních, ale také v archivech. Text je tedy prokládán ukázkami dobových novin, výpisy z kronik atd. Je to příjemným osvěžením. Čtenář má najedou pocit, že se i on stává pátračem po lidských osudech.

Jak se tak trochu dá čekat, kolem osudu Rozálie se vznáší nejedno tajemství, které spojuje a zároveň rozděluje rody v Tomašicích a okolních vesnicích.

Kromě mezilidských vztahů Hájíček zmiňuje i historické souvislosti, zejména kolektivizaci v 50. letech 20. století. V centru čtenářské pozornosti se nejedou objeví i soukromý život genealoga Pavla, jenž nemá dobré vztahy se svým bratrem. Zároveň v sobě ještě řeší rozpad manželství i aktuální vztah s Danielou. A právě Daniela mi do celé knížky tak nějak neseděla… Zkrátka, byla mi nesympatická a podle mého by se příběh obešel i bez ní.

Závěrem

Román Selský baroko se mi četl krásně, nevadilo mi ani vyprávění ich-formou, ačkoliv většinou preferuji er-formu. Je prvním z volné tzv. „venkovské trilogie o morálním neklidu“.

Ocenila jsem, že nás Hájíček seznamuje i s genealogickou prací, o které jsem (přiznávám se) neměla ani tušení. Zároveň je Selský baroko i sondou do současné vesnice (přesněji vesnice z roku 2005), a tak se setkáváme s typickými postavičkami patřící ke každé české vesnici.

Pokud bych nevěděla, že kniha vyšla již v roce 2005, řekla bych, že se jedná v podstatě o další román odhalující rodinná tajemství na pozadí dějinných zvratů, stejně jako třeba Žítkovské bohyně, Hana či Mlýn.

Hledáte-li knihu, při jejíž čtení se odreagujete a zároveň něco dozvíte, pak po Selským baroku rozhodně sáhněte.

Hodnocení: 9 z 10

Webové odkazy

Více informací o knize

Rozhovor s autorem

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.