Jarmila Pospíšilová – …a naposled konvalinky

Když se kniha označí za „ženský román“, může to působit poněkud pejorativně. I proto se vždycky dlouze rozmýšlím, zda si takovou knížku přečíst. Někdy jsem ale příjemně překvapená. Jak tomu bylo u románu …a naposled konvalinky se dozvíte v dnešní recenzi.

Zkušená autorka

Autorkou je spisovatelka Jarmila Pospíšilová (*1965). Původní profesí je sice advokátkou, psaní knih ji ale vždy lákalo a na svém kontě má již přes dvacet knih, které se věnují ženám, mezilidským vztahům a kriminálním příběhům. Možná, že jí její původní povolání dalo spoustu námětů k literární tvorbě.

V roce 2013 obdržela Cenu Jiřího Marka za detektivní román Boty do nebe.

Román …a naposled konvalinky vyšel v roce 2020, její zatím poslední knihou je detektivka Pod palcem (2021).

Příběh s vůní konvalinek

Hlavní hrdinkou je třicátnice Eva. Snaží se být soběstačná, nezávislá, chce všechno zvládat. Má malého syna Matýska a přítele Tomáše.

Také má ale starou devadesáti dvou letou pratetu Magdu. Ta je druhou hrdinkou románu a také (s Eviným bratrem) jedinou žijící příbuznou.

Z ničeho nic Magda onemocní a z dosud vitální a soběstačné ženy se stane osoba, o kterou je potřeba pečovat. Evě připadá logické, že se o Magdu až do jejího konce postará.

Magdin syn s ní totiž léta nekomunikuje a nikoho jiného nemá. Kdo ale Evinu obětavost nechápe, je Tomáš. Pro něj je to naprosto cizí žena. Kvůli tomu vznikají mezi ním a Evou třenice, které nabourávají jejich už tak skřípající vztah.

Když se ještě objeví Tomášovy dluhy, Evina trpělivost vyprchá a s Tomášem se rozejde. Myslí si, že teď vše půjde lépe. Jenže doprovodit člověka až na úplný konec jeho života není tak jednoduché…

Téma odchodu blízkého člověka

Ačkoliv se Eva snaží Magdě poslední dny týdny zpříjemnit a ačkoliv je s jejím odchodem smířená, emočně jí to velmi vyčerpává. I proto se upíná k mapování rodinné historie, k utvoření rodokmenu a ke sepisování vzpomínek, které Magda vypravuje a k odkrývání rodinných tajemství. I proto ji vodí do nedalekého lesa kde právě kvetou konvalinky, které Magda tak miluje.

Když Magda zemře, odkáže Evě její domeček i s jeho vybavením, její osobní věci. Zároveň jí napíše osobní dopis v němž odhaluje rodinná tajemství, na která spolu při popisování rodinné historie narazily. Až v něm se tedy dozvídáme všechny zbylé kousky mozaiky.

Eva Magdě splní i poslední přání ohledně pohřbu a kytičky konvalinek na její rakvi.

Vztahový román

Kniha …a naposled konvalinky se četla velmi snadno a rychle. Jazyk ale nebyl nikterak vytříbený, občas mě až překvapil. Třeba jako reakce Evina bratra: „Tak to je pecka,“ na zprávu, že prateta zemřela. Dalším mínusem může pro čtenáře být docela lehce předvídatelný konec a zápletka.

I tak knihu ale považuji za vcelku zdařilou, a to zejména kvůli tématu odcházení blízkého člověka. Průzkumy již dlouhodobě uvádějí, že si lidé přejí umírat doma. Jen málokomu se ale toto přání splní. Eva vlastně Magdě umožnila to, čemu se říká domácí hospic. A toto téma si pozornost (i čtenářskou) zaslouží.