Hana Marie Körnerová – Heřmánkové údolí
Tahle knížka na mě na polici čekala pěknou dobu. Nějak se mi do ní nechtělo. Bála jsem se červené knihovny. Nakonec jsem byla příjemně překvapená. I když, trochu sladkobolu se čekat musí.
o autorce
Hana Martinková, píšící pod pseudonymem Hana Marie Körnerová (*1954), je ostřílená spisovatelka převážně ženských románů. V nich se mísí historie, těžké ženské osudy a rodinné vztahy. A stejně tomu bylo i v románu Heřmánkové údolí (2012).
vůně heřmánku a ženská síla
Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Anna. Je krátce po druhé světové válce a ona jako válečný sirotek má možnost odjet z rodného Ruska do Československa k příbuzným.
Vlastně jí ani nikdo na výběr nedá. Prostě jede. V Československu se jí ujme strýc Ondřej s tetou Markétou. I oni pro ni mají nabídku. Může se provdat za válečného veterána, který v pohraničí dostal jako náhradu za zranění hospodu. Tak trochu na konci světa, v Heřmánkovém údolí.
Anna se nejprve takové představě urputně brání. Je přeci tak mladá! Navíc hostinský Pavel utrpěl ve válce zranění hlavy a někdy ho přepadají závratě a šílené bolesti. Dalším proti je také věkový rozdíl mezi nimi (téměr dvacet let) a také fakt, že Pavel spíše nežli manželku hledá pomocnici do hostinství a do domácnosti. Vše se změní po první návštěvě v Heřmánkovém údolí, kdy je Anna Pavlem nadšená a se sňatkem souhlasí.
Musíš zatnout zuby a překonat úzkost z neznámého, musíš si říkat, že nic netrvá věčně a že
i tohle jednou skončí.
Heřmánkové údolí
Následující dějový slet zmíním jen stručně. Anna velmi rychle dospívá ženu, i když například otázka milování a vztahu s mužem je pro ni z počátku velká neznámá. V krátkosti po svatbě narodí čtyři děti, domácnost i hospodu zvládá s přehledem, jen jí vadí Pavlovo šmelinářství a občasné výbuchy vzteku. Přichází totiž rok 1948, znárodnění a kádrování a Pavel a ani jeho soukromé podnikání není komunistům vhod. Za dramatických okolností dochází ke stěhování a k rapidnímu zhoršení Pavlova zdravotního stavu. Vždy ale Anna situaci zvládne a vychází z ní ještě odolnější a silnější.
jako Angelika a Joffrey…
…. napadlo mě ze začátku románu a trochu s despektem jsem pokračovala ve čtení. Toho se totiž u podobných knížek obávám. Klišé, banálních zápletek a nakonec happyendů. Jak jsem si četla o starším zámožném, ale handicapovaném muži a mladé nezkušené dívce, vytanul mi v mysli příběh Angeliky a Joffreye. Körnerová totiž opravdu líčí osud Anny a její život tak, jako by jí stavěla pomník. Naštěstí ale nedochází až tak často k patosu. I proto jsem knížku přeci jen dočetla.
Nad čím bych se ale pozastavila, byl konec děje. Jak se Körnerová obsáhle rozepisuje v předchozích 90 % knihy, tak těch posledních 10 % žene tak rychle dopředu, že je to opravdu škoda. Přitom se nedá říct, že by námět zápletky byl nějaký slabší nebo jednodušší. Achjo, škoda…
Mornštajnová, Körnerová, Horňáková-Civade, Kubátová a další
Příjemným zpestřením bylo střídání linií vyprávění. Do vypravěčova popisování Anina mládí se mísí střihy do roku 2002, kdy Annu potkáváme coby pacientku na pooperačním pokoji.
Stylem psaní a vlastně ani příběhem se Heřmánkové údolí neliší od současných českých autorek, které zpracovávají ve svých románech podobná témata. Jazyk bych zařadila k lepšímu průměru, bohužel, na větné konstrukce například Aleny Mornštajnové Körnerová nedosahuje. I tak si své čtenářské publikum jistě našla a najde. A třeba i já zase za nějaký čas sáhnu do její další knížce.
Hodnocení: 8 z 10
Webové odkazy
Mohlo by se vám také líbit
Simona Votyová – Chci tě mít ve skříni
Milan Uhlíř – Sestry
Jeden komentář
ijacek007
Díky za zajímavý pohled na knihu. Mě samotnému se kniha libila pokud k obsahu přikročíme jako k odpočinkovému čtení tak rozhodně dovede příjemě zabavit. Bavil mě hlavně popis priorit života v poválečné době.