Ema Labudová – Tapetář – Zápisky blondýny vesnický

O této mladé autorce a její prvotině se pěly ódy. Zároveň se ale můžeme dočíst ne příliš lichotivé komentáře. Úspěch se čeká i u její nové knihy. Jaký tedy Tapetář byl? Dozvíte se v dnešní recenzi.

TAK MLADÁ A UŽ ÚSPĚŠNÁ!

Začínající autorka Ema Labudová (*1999) vstoupila ve svých dvaceti letech na českou literární scénou novelou Tapetář a hned s ním i zvítězila v Literární ceně Knižního klubu. Tapetář se dokonce dostal do nominací cen Magnesia Litera 2020 v kategorii DILIA Litera pro objev roku. V letošním roce vydala Laubové svoji druhou knížku – Lada u ledu.

RETRO V ANGLII

Děj novely nás zavede zpátky v čase do 50. let 20. století do severoanglického městečka Whitby. Prostředí příběhu je samo o sobě už tak dost zajímavé.

Dalším příjemným osvěžením je vyprávění v ich-formě. Upřímně, nevzpomínám si, kdy jsem naposledy četla vyprávění v ich-formě. Moje nadšení však nevydrželo dlouho. Autorka totiž ráda přeskakovala ze současnosti do minulosti, a tak jsem chvílemi musela dávat opravdu dobrý pozor, zda vypravěč vzpomíná, nebo žije přítomným okamžikem.

Kdyby nezvolila Labudová retrospektivní kompozici, ale zanechala by pouze chronologickou výstavbu, udělala by příběh (alespoň podle mě) jasnějším a srozumitelnějším.

Vypravěčem je samotná hlavní postava celé novely – dvacetiletý tapetář Irving.

TABU UKRYTÉ V TAPETÁCH

Pro neznámé lidi může Irving působit jako vcelku normální a obyčejný kluk. Jen blízcí lidé vědí, že je to homosexuál, což bylo v 50. letech nejen tabu, ale také život komplikující přiznání.

Nevyučený tapetář Irving si však nechce zbytečně přidělávat starosti, prostě si jen tak proplouvá životem, který je sem tam protkán dramatickou situací; jako například úmrtím rodičů.

Díky Irvingovi se setkáváme se velkým množstvím postav (se spolubydlícím Zenou, s přáteli, s rodinou…). Tito všichni ale nezanechají v příběhu výraznější stopu a pro celou knížku jsou v podstatě nepotřební. Změna přichází ale s postavou španělského imigranta Frederica. Ten vnese do unylého Irvingova života novou krev.

JAK JÁ JSEM SE TĚŠILA…

…že to bude krátká svižná novela, která v sobě přinese tolik netypických vjemů…. Po přečtení anotace jsem byla nadšená! 50. léta v Anglii a tabuizovaná homosexualita? Tak mladá autorka? To musí být pecka!

Bohužel, přepočítala jsem se. Tapetáři se rozhodně nedá upřít čtivost a i spád. Ale oboje je v podstatě k ničemu, protože v celé novele (jo, jasně, je to jen novela, u románu by to třeba bylo jiné…) se prakticky nedočkáme žádné pořádné zápletky, žádného zvratu. Labudová se mohla více věnovat podmětům, které v novele zmínila. To, že se má jednat o knížku dobovku, šlo zjistit jen z nemnoha zmínek, stejně tak i téma homosexuality, u kterého jsem čekala větší hloubku a větší propracovanost.

Budu opakovat to, co je najdete v mnoha komentářích. Na to, že se jedná o debut tak mladé autorky je Tapetář zdařilý. Jinak bych ale příběh a zpracování hodnotila jako slabší průměr na knižním poli.