Knihotipy

Anna Fodorová – Lenka

Tahle knížka byla hodně intimní zpovědí o vztahu dcery a matky. O hrdince této vzpomínkové knihy jsem párkrát slyšela. Dokonce jsme se o ní učili na gymplu. Stejně mě ale po přečtení hodně věcí překvapilo…


matka a dcera

Tentokrát se nebudu rozepisovat o autorce a hlavní postavě zvlášť. Ono to v tomto případě ani moc nejde. Ta, která knížku dala dohromady, se jmenuje Anna Fodorová (*1946), má za sebou několik filmových snímků pro děti a v současné době pracuje jako psychoterapeutka.

Tak, o které tu knížku píše, je její matka Lenka Reinerová (1916–2008). A řekla bych, že psaní knihy Lenka zafungovalo pro Annu Fodorovou jako psychoterapie.

složitá doba, složité osudy

Vztah dcery a matky může být nejpevnější a nejdůvěrnější. Zároveň může být velmi komplikovaný a zranitelný. V popisování vztahu Anny a Lenky najdeme oboje.

Převažuje ale spíše komplikovanost a čtenář se jen může domnívat, čím to je.

Já se přikláním k tomu, že obě mají za sebou velmi složitý životní příběh. Každý by vydal na samostatnou knihu.

Lenka Reinerová se narodila do česko-německo-židovské rodiny. Její život vlastně ilustruje dějiny Československa. Vstoupila do KSČ, po nástupu nacismu byla nucena odejít do emigrace do Paříže. Ve Francii ale byla pro svůj původ a politickou orientaci zatčena a vězněna v internačních táborech v dalekém Maroku (tehdy kolonie Francie). Díky přátelům se jí podařilo uprchnout do Mexika, kde později pracovala na velvyslanectví české exilové vlády. Provdala se za jugoslávského doktora Theodora Balka, se kterým se po konci války vrátila zpět do Evropy. V roce 1946 se jim narodila dcera Anna. V 50. letech byla z politických důvodů na 15 měsíců zavřená. Pak se musela přestěhovat s rodinou do Pardubic a pracovala jako prodavačka skla. I tak ale spolupracovala s germanisty a vydávala německy psané autobiografické knihy: Hranice uzavřeny (1956, v originále Grenze geschlossen), 1962 Ein für allemal/Jednou provždy.

Po roce 1968 byla vyloučena z KSČ, nesměla publikovat a směla jen simultánně tlumočit. Po roce 1989 se její překladatelská a především spisovatelská práce rozjela naplno. Získala i nejedno ocenění – 2001 státní vyznamenání Medaile Za zásluhy I. řádu, 2003 Goetheho medaile, 2006 Velký kříž za zásluhy (uděleno německým presidentem Horstem Köhlerem).

Anna Fodorová se narodila v srbském Bělehradě a rozhodla se studovat VŠUP. V roce 1968 byla na studijním pobytu v Anglii a po srpnu ´68 se do Československa nevrátila. Vystudovala filmová studia na londýnské Royal College of Art a natočila několik animovaných filmů pro děti. Psala i scénáře pro BBC. V té době se začala věnovat psychoterapii a transgeneračním přenosu traumatu. Na základě svých zkušeností s tímto tématem vydala v roce 2015 knihu První terapie (v originále The Training Patient). Auto-biografický román Lenka vyšel v roce 2020.

o knize na závěr

Jak vidíte, životopisy obou dam jsou velmi pozoruhodné. Stejná je i kniha Lenka. Jedná se v podstatě o biografii a autobiografii dohromady. Zájem Fodorové o transgenerační přenos traumatu se objevuje i v Lence, když popisuje, jak si vzpomíná na dobu, kdy byla její matka zavřená.

Snad celý Lenčin osud udělal z Lenky velmi tvrdou a nebojácnou ženu, která ale (snad z obavy, aby jí to samotnou neranilo) nedává najevo city a neprojevuje moc emoce, a to ani ke své dceři Anně. Annu to samozřejmě po celý život tak nějak trápilo a trápí. A ač je v textu vidět, že se matčino chování snaží pochopit, moc se jí to nedaří.

Zároveň je zde ale až dojemně vidět, že i přes to všechno je jejich vztah matky-dcery velmi silný, a to především v okamžiku, kdy se Anna stará o svou matku. Lenka Rienerová se dožila úctyhodného věku 92 let a téměř do konce byla (alespoň duševně) velmi činná, péče o ní byla pro Annu i tak velmi náročná.

I tím pro mě kniha Lenka získává plusové body. Fodorová zde totiž popisuje to, co trápí čím dál víc lidí. Cítí v sobě morální potřebu postarat se v posledních letech života o svou matku, zároveň si uvědomuje, jak náročné to je a bude a řeší v sobě, zda to vůbec dokáže. Odcházení blízkého člověka je stále otázkou, o které se na veřejnosti moc nemluví. Fodorová se v Lence nebojí jít s vlastní kůží na trh.

I proto Lenku k přečtení vřele doporučuji. Třeba i na vás, stejně jako na Annu, bude mít knížka terapeutický účinek.

Hodnocení: 9 z 10

Webové odkazy

Více informací o knize

Více informací o Lence Reinerové

Rozhovor s Annou Fodorovou

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.