Knihotipy

Markéta Lukášková – Panda v nesnázích

Doháním resty, a proto s velkým zpožděním budu přidávat recenze na knížky, které jsem četla v roce s jedničkou na konci. Prvním takovým případem román Panda v nesnázích.


o autorce

Spisovatelku Markétu Lukáškovou (*1988) jsem vám na webu již představila u její prvotiny Losos v kaluži.

Panda v nesnázích jí vyšla jako v pořadí druhá kniha, a to v roce 2018.

o knize

Stejně jako u Lososa stojí v popředí příběhu ženy – tentokrát rovnou tři. Stejně jako u Lososa zde dochází k jakémusi propojení dvou světů. A i přes další podobnosti, které jsem při čtení pozorovala, se mi Panda v nesnázích četla lépe. A právě čtivost je velkou devízou knížek Markéty Lukáškové.

První linii příběhu tvoří Tereza, která píše vědeckou práci o jisté Miladě, žijící bez větších zvratů život poklidně (až trochu nudně) se svým přítelem, tak jako většina současných třicátníků.

Druhá linie je zastoupena její matkou (a otcem – kterému se v knize dostává stejného prostoru). Matka je nespokojená v manželství a postupně se ze zprvu dokonalé manželky snímá svatozář a ukazuje se její nevěrná tvář. Otec je nešťastný v práci a snaží se udělat šťastnou svoji manželku, protože vidí, že není spokojená. Z poklidného manželství se tak rázem stává hra na hledání pravého otce a dávné pravdy.

Do třetice se přesouváme do padesátých let minulého století, k mladé matce Miladě, která zůstala na výchovu dítěte sama (otce zavřeli v politických procesech) a ona sama pomáhá dalším pronásledovaným. Jedním z nich je i muž, o kterém se záhy dozvídáme, že je Tereziným dědečkem.

dojmy, pojmy

Nemůžu se ubránit pocitu, že v tak malém rozsahu, v jakém je kniha napsaná, je dějových linií a zvratů až moc. A to je škoda. Moc by se mi líbil samotný příběh Milady, či Terezina otce. Takhle jsem se na chvíli ponořila do myšlenek Milady a než jsem si to stačila užít, už následovala kapitola Terezy.

Jednotlivé příběhy jsou vyprávěny ich-formou samotných hrdinů, stejný postup použila i ve svém debutu. Kdo čekal happyend, bude zklamaný. Ale já jsem to od autorky čekala.

rozčarování z postav

Jen výjimečně se mi stane, že se mi hlavní hrdina protiví. V Pandě v nesnázích se takové postavy najdou hned dvě – Tereza a její matka. Tereza na mě působila lehce rozmazleně a unuděně, její matka byla v podstatě úplně stejná. Někdy prostě jablko nepadá daleko od stromu.

Ani otec nebyl podle mého gusta. Ze začátku jsem ho vnímala velmi pozitivně a byl mi sympatický. Postupem se ale z něho stál uťápnutý mužík, který vzbuzuje lítost.

Postava Milady pro mě byla jednoznačně tou nejlepší z celé knížky. Třeba se k ní autorka jednou vrátí a bude jí věnovat větší prostor.

Hodnocení: 7 z 10

Webové odkazy

Více informací o knize

 Rozhovor s autorkou

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.